Mafia
Mafia, kdo z nás ji zná ?
Kdo z nás se s ní v životě setkal ?
Kdo to ví ?…
...Ten to asi nepoví.
Kdopak by jí rád za dveřmi stál ?
Možná generál, možná ne však král.
Kdo ví, co je mafia ?
Slovo strašné, obávané ?
Lidmi opovrhované ?
Kdopak tohle ví, zná ?
Možná ni král to nepoví,
v Lásce své k bližním, nepoví,
snad však generál tuhle pravdu zná, tuší, ví.
Kdož myslí si, že mafia není,
ten je pohádek pán, císařpán,
či světec, světice, pohádkoví.
Jakou pohádku nám vlivní, mocní, někteří mnozí vyprávějí ?
O dění bezelstném, o jejich bezelstném si písně pění.
Což dluhový, neférový byznys bezelstnou pohádkou je ? Či není ?
A což mafia,
co která si fouká do svíček svých, aby vidět nebyla ?
Najednou mafia u dveří stojí.
I král má se bát jí.
Avšak co císařpán ? Co světec, světice?
Co pohádkový král ?
V tom dluhově_exekutorský, neférový byznys však ohleduplný není.
Věř v ní, v mafii, nebo v ní nevěř.
Rozdíly nenajdeš.
Jen pohádkou se uklidnit můžeš.
A co na to generál ?
Ten jen tiše nechť zabrumlá:
,, Mafia vzdej se !
Od teď nechť mafia k Bohu modlí se ! “
